Martin Kuhlwilm se spolupracovníky (2016) srovnali části genomu sibiřského Neandrtálce a Děnisovana z pohoří Altaj se sekvencemi současných Afričanů.

Dospěli k neočekávanému zjištění, že křížení moderních lidí a Neandrtálců probíhalo už mnohem dříve, než se doposud myslelo. Stopy po tomto křížení se přitom zachovaly pouze u altajských Neandrtálců a to v podobě sekvencí, které získali od moderních lidí, s nimiž se křížili.

Genový tok probíhal i z populací moderního člověka do populací neandrtálských.

Tento příspěvek moderních lidí však nebyl nalezen u Neandrtálců evropských. Srovnání chromozomu č. 21 totiž neodhalilo sekvence moderního člověka ani u Neandrtálce ze Španělska (naleziště El Sidrón), ani u Neandrtálce z Chorvatska (naleziště Vindija). Z toho je zřejmé, že ke křížení muselo dojít ještě před doposud uvažovanými 47 000-65 000 lety.

Autoři spočítali, že k tomu křížení moderních lidí s Neandrtálci došlo před 100 000 až 230 000 lety. Zdá se tedy pravděpodobné, že by se mohlo jednat o křížení Neandrtálců s moderními lidmi, kteří jako první migrovali z Afriky do oblasti Levant na Blízkém Východě před 120 000 lety. Zde se totiž mohli potkat s evropskými Neandrtálci, kteří se zde v tomto období objevují (například naleziště Skhul nebo Qafzeh).

Křížení pravděpodobně proběhlo v oblasti Blízkého Východu před asi 120 000 lety.

Stopa po tomto křížení se však v genomu moderního člověka nezachovala proto, že tito první migranti moderních lidí byli neúspěšní, jejich populace zanikly poté, co byly náhlou klimatickou změnou v této oblasti odříznuti v nepříznivých podmínkách.

Nyní jsme tedy našli důkaz o této dřívější epizodě křížení právě v genomu sibiřských Neandrtálců, kteří si jako potomci těchto Neandrtálců z Blízkého Východu tento odkaz nesli v sobě.

Obrázek ukazuje směr a velikost genového toku (křížení) zaznamenaného srovnáním sekvencí Neandrtálců, Děnisovanů a současných Afričanů. Modře znázorněné křížení je molekulárně-geneticky prokázaný genový tok do populace Děnisovanů z prastaré archaické populace, o jejíž existenci však doposud mnoho nevíme.

V tabulce je uvedeno osm genů moderního člověka, jejichž sekvence Martin Kuhlwilm s kolegy nalezli u altajských Neandrtálců. Byly mezi nimi například sekvence pro transkripční faktor genu NR5A2 (ovlivňuje vývoj jater) nebo genu FOXP2, který kóduje transkripční faktor, který je spojován s osvojením si jazyka (schopností mluvit). Je zjevné, že obohacení o nové sekvence bylo vzájemné.

U mnoha sekvencí však byl zaznamenám i vliv purifikujícího výběru (odstraňuje z genofondu škodlivé mutace), což dokládá, že sekvence moderního člověka nebyly na odlišném genetickém pozadí neandrtálského genomu příliš tolerovány.

Výsledky analýzy také ukázaly, že v genomu evropských Neandrtálců i sibiřských Děnisovanů se ve zvýšené míře projevuje homozygotizace sekvencí jako důsledek sňatků v malých populacích, ve kterých žili. Nicméně tyto projevy jsou mnohem menší než u sibiřských Neandrtálců, u nichž to je důsledek dříve nalezených příbuzenských svazků.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v historii moderního člověka je stále mnoho nového k objevování a zjišťujeme tak například, že křížení s Neandrtálci nebylo vůbec dílem náhody, protože tyto dvě epizody křížení od sebe dělí několik desítek tisíc let.